PRAŽSKÝ PĚVECKÝ SBOR  S M E T A N A

V lednu 2009 jsme oslavili stoleté jubileum našeho sboru. V současné době se připravujeme na Jubilejní slavnostní koncert k dvoustému výročí narození Bedřicha Smetany, který proběhne 2. 3. 2024 v Obecním domě v Praze.

Počátky sboru sahají do roku 1909, kdy byl při Občanské besedě na pražském Smíchově ustaven pěvecký kroužek s názvem Pěvecká šestnáctka, jehož sbormistrem se po několika měsících stal Rudolf Černý (1876–1949). Podle vzoru Pěveckého sdružení moravských učitelů směřoval sbor od počátku ke koncertnímu typu sborového zpěvu. Jedním z prvních kroků sbormistra bylo zrušení klauzule o maximálním počtu šestnácti členů a poté následoval další organizační krok – odloučení od Občanské besedy a přejmenování sboru na Smíchovské pěvecké sdružení Šestnáctka. Brzy se dostavil i první významný umělecký úspěch, kterým bylo vítězství na pěveckých zápasech v Plzni v roce 1912. Nadějný rozlet sboru však zbrzdila světová válka. K obnovení činnosti došlo hned na podzim roku 1918, a to pod novým názvem Pěvecký sbor Smetana, který byl zanedlouho nato upraven do definitivní podoby Pražský pěvecký sbor Smetana. Stejně jako PSMU se v meziválečném období orientoval především na českou sborovou literaturu, kmenový repertoár představovala díla Smetany, Křížkovského, Foerstera a Nováka.

V roce 1926 z důvodu vážného zranění R. Černého nastoupil do čela sboru profesor konzervatoře a první sbormistr Pěveckého sdružení pražských učitelů František Spilka (1877–1960). Repertoár sboru rozšířil o dramatická díla soudobých autorů, např. V. B. Aima, E. Axmana či B. Vomáčky, prováděl také díla slovenských skladatelů, a především četné úpravy lidových písní. V roce 1934 se pod jeho vedením uskutečnil největší z mnoha předválečných zahraničních zájezdů, který směřoval do Jugoslávie, Řecka a Turecka. Znamenal nejen vyvrcholení mezinárodních aktivit, ale bohužel i jejich přerušení na dlouhá desetiletí.

Po vážně nemocném F. Spilkovi se vedení sboru ujal v roce 1939 Oldřich Hilmera (1891–1948). Také on měl bohaté předchozí sbormistrovské zkušenosti, především u sboru Křížkovský. Jeho hlavní zásluhou bylo, že zdárně provedl těleso těžkým obdobím okupace, kdy zkoušková a koncertní činnost neutichla, ba naopak, mnohé koncerty se tehdy stávaly národní demonstrací. Dramaturgicky byl zcela pochopitelně kladen důraz opět na českou tvorbu a lidové písně.

Když Hilmera v roce 1948 zemřel, nastoupil na jeho místo prof. Josef Plavec (1905–1979), hudební vědec, pedagog, umělec, hudebník širokých zájmů. Počátkem 50. let zasáhly nové společenské poměry i do organizační struktury amatérského sborového zpěvu. Byla zrušena ústřední sborová organizace Pěvecká obec československá, pěvecké spolky ztratily možnost samostatné právní existence a byly nuceny získat organizační základnu při státních podnicích, odborových či mládežnických organizacích. Pro sbory přinesla tato změna na jedné straně ideologický dohled, na druhé straně ale do značné míry jistotu finančního zabezpečení. PPS Smetana našel tehdy zřizovatele v Závodním klubu ROH Státní banky československé. Pro pracovní zaneprázdnění prof. Plavce se v roce 1954 postavil do čela sboru méně zkušený a méně známý Zdeněk Kostka (1920), klavírista, člen Pěveckého sboru Čs. rozhlasu. Za jeho éry dosáhl sbor největší členské základy, která se rozrostla až na dnes těžko uvěřitelných 92 pěvců. Kostka také významně rozšířil repertoár nejen o soudobé novinky, ale orientoval se také k tvorbě starých mistrů.

V roce 1959 z důvodů rostoucích neshod s vedením sboru i jeho členstvem Kostka odstoupil a na jeho místo nastoupil, poprvé v dějinách sboru na základě konkurzu, profesor konzervatoře Vladimír Doležal (1925–2005), který získal předchozí sborové zkušenosti především jako korepetitor Pěveckého sboru Čs. rozhlasu. Ve funkci setrval rekordních 32 let a přivedl ke sboru mj. jako hlasovou poradkyni pěveckou pedagožku prof. Jarmilu Vrchotovou-Pátovou. Díky jeho kontaktům v rozhlase a na konzervatoři mohl sbor rozšířit svůj repertoár o smíšené sborové party významných kantátových děl. Doležal se systematicky věnoval i renesanční polyfonii a tvorbě soudobých skladatelů (P. Eben, V. Felix, Z. Lukáš, F. Šauer, J. Snížková aj.). Některá díla byla sboru věnována, největší popularitu z nich získal Lukášův cyklus Jaro se otvírá(1975) pro mužský sbor s doprovodem houslí. V roce 1967 Smetanovci vycestovali po 33leté přestávce do zahraničí a v průběhu dalších let navštívili řadu zemí, a to i za železnou oponou.

V roce 1992 se stal Doležalovým nástupcem Michael Keprt (1972), tehdy student dirigování a skladby na AMU. Nové společenské podmínky znamenaly počátkem 90. let pro pěvecké sbory zásadní změnu – mohly se sice opět stát samostatnými právními subjekty, ovšem za cenu ztráty finanční podpory ze strany bývalých zřizovatelů. Speciálně mužské sbory byly nejvíce postiženy i velkým úbytkem členů. Za těchto podmínek uskutečnil Smetana v roce 1996 historicky první zájezd do USA. Zúčastnilo se jej i několik členů PSPU, jehož sbormistrem byl M. Keprt současně od r. 1994. Při této příležitosti vznikla myšlenka spojit zbývající členstvo tří pražských mužských sborů, PPS Smetana, PSPU a PS Typografia, do jednoho tělesa. Od té doby pracují tyto sbory pod společným názvem Pražské mužské sbory. V jejich vedení se vystřídalo několik sbormistrů, mj. Stanislav Pěšička či student sbormistrovství na Pedagogické fakultě UK Solon Kladas. Od roku 2006 sbor vedla i ukrajinská sbormistryně Valentina Shuklina, studentka AMU.

Pražský pěvecký sbor Smetana v lednu 2009 oslavil své stoleté jubileum. Později pak vystoupil i v Divadle bez zábradlí v programu Svěcení jara s houslovým virtuozem Jaroslavem Svěceným, na 8. ročníku hudebního festivalu ve Smiřicích s programem Jaro se otevírá ....