Historie sboru

Historie Pražského pěveckého sboru Smetana

   Pražský pěvecký sbor Smetana patřil v celé své historii mezi přední mužské amatérské sbory na území Čech a Moravy a v průběhu své dosavadní činnosti mnohokrát úspěšně reprezentoval náš sborový zpěv a českou sborovou tvorbu v zahraničí.. V současné době patří -  spolu s Pěveckým sdružením pražských učitelů a sborem Typografia spojenými do tělesa Pražské mužské sbory – stále mezi sbory, které provozují mužský zpěv a capella a jsou schopny interpretace náročných děl naší i světové sborové literatury v tomto oboru.

   Nyní již stoletá činnost sboru byla v minulosti předmětem několika publikací, které shrnovaly údaje o koncertní činnosti sboru, repertoáru a podávaly uměleckou charakteristiku sbormistrů, kteří působili ve vedení tohoto tělesa.

   První publikací tohoto druhu je brožura Deset let pražského pěveckého sboru Smetana od J. Štěrby, která zahrnuje historii sboru od počátků činnosti v rámci Občanské besedy na Smíchově až do roku 1921. Rok 1921 byl desátým výročím osamostatnění sboru ze společenství smíchovské Občanské besedy a jeho nastoupení na cestu směřující k dosažení co nejvyšší umělecké úrovně interpretace. Nejobsáhlejší publikace o historii PPSS byla vydána

k 50. výročí trvání sboru. Autorem byl dlouholetý člen a činovník sboru JUDr. Stanislav Vejvalka. Publikace podává obraz činnosti sboru a jeho uměleckých vedoucích od smíchovského období přes umělecky velmi bohaté roky první republiky, těžké, ale přesto činorodé období druhé světové války, až do období konce 50. let minulého století. Výroční publikace k 75 letům PPSS, sestavená Dr. Jiřím Bozděchem, vyzdvihuje nejpodstatnější skutečnosti z činnosti sboru dle období vymezených uměleckým působením jednotlivých sbormistrů .

   Téhož úkolu – shrnutí nejpodstatnějších událostí v již stoletém trvání pěveckého tělesa – se bude snažit zhostit i tento text.

Vzhledem k tomu, že se jedná o stoleté výročí, nebude jistě bez zajímavosti vrátit se o sto let !!zpět a zamyslet se nad tím, v jaké společenské atmosféře sbor vznikl. Lze konstatovat, že !!v době, kdy se na pražském Smíchově rodí jádro budoucího PPSS, byla v Čechách a na Moravě již velmi hustá síť pěveckých sborů, která měla již od konce 60. let 19. století  svoji organizační formu a vydávala vlastní časopis. Konala se společná setkání pěvců a soutěže – pěvecké zápasy. Sborový zpěv byl tehdy oblíbenou činností širokých vrstev obyvatelstva.

 Je si však třeba uvědomit, že prvotní vlastenecká a společenská role pěveckých sborů byla v námi zmiňované době naplněna a nutně vyvstala otázka dalšího směru vývoje našeho sborového zpěvu. V zásadě bylo možné se ubírat jednou z těchto cest: setrvat jako společenské, zájmové seskupení bez větších uměleckých ambicí nebo se vydat cestou náročné přípravy a usilovat o maximální technickou a výrazovou kvalitu interpretace. Touto cestou se mohla ubírat tělesa s kvalitní členskou základnou, výraznou uměleckou osobností ve svém čele a v neposlední řadě dobrým organizačním zázemím. Vzorem takovéhoto tělesa se stalo PSMU v čele s reformátorem sborového zpěvu Ferdinandem Vachem. Dojmy, které toto těleso vyvolalo svým technickým a uměleckým provedením interpretovaných skladeb a svou dokonalou kázní byly takové, že u řady pěveckých těles vedly ke snaze o následování.

Vznik PPSS a éra sbormistrů Černého a Spilky /1.čtvtrstoletí/

  Když v závěru roku 1908 chystala smíchovská Občanská beseda slavnostní otevření Národního domu, přizvala do svého zábavního výboru společnost mladých amatérských zpěváků a hudebníků, kteří se jako „Mistři pěvci“ scházeli ve smíchovské restauraci  Na Plzeňce. Jejich vystoupení ve velkém sále nově otevřeného Národního domu na Silvestra roku 1908 se setkalo s velmi kladným ohlasem. Pod jeho dojmem se členové pěveckého kroužku scházejí 5. ledna 1909 ke své ustavující schůzi, kde je zvolen předsedou hudební nakladatel  !!Emanuel Starý a sbormistrem Stanislav Roubalík, bývalý sbormistr spolku Malát a pěveckého kroužku Sokola Smíchov. Na následující schůzi  19. ledna 1909 bylo ustanoveno nepřekračovat počet 16 pěvců. Tato skutečnost dala vzniknout novému názvu pěveckého kroužku – Pěvecká šestnáctka Občanské besedy na Smíchově – a byl z ní odvozen i dodnes užívaný odznak sboru – zlatá šestnáctinová nota uprostřed linek mezi houslovým a basovým klíčem,ověnčená z pravé strany vavřínovou ratolestí.

!!V červnu 1909 přebírá funkci sbormistra Rudolf Černý, zkušený pěvec Českého pěveckého kvarteta a pod jeho vedením od září 1909 nastupuje sbor cestu náročné umělecké přípravy  po vzoru již existujících učitelských pěveckých těles. V následujícím roce se upouští od zásady nepřekročitelnosti 16 členů a sbor se rozrůstá .. V roce 1911 se odlučuje od Občanské besedy a v roce 1912 již jako samostatné těleso Smíchovské pěvecké sdružení Šestnáctka triumfuje na Pěveckých zápasech v Plzni. Velmi nadějný umělecký vzestup sboru byl přerušen první světovou válkou. Posledním vystoupením oslabeného sboru bylo provedení Pickova Umučení Páně v dubnu 1916. Stav členské základny sboru na konci války dokládá text povinného hlášení policejnímu ředitelství z ledna 1917: „ … z dřívějšího počtu členstva zbývá 12 činných členů vedle sbormistra a čestného předsedy. Pro nepatrný počet členstva se zkoušky nekonají…“ Činnost sboru se obnovila na podzim 1918 a ještě téhož roku přešel sbor k novému jménu  Pěvecký sbor Smetana, které se následně změnilo na definitivní Pražský pěvecký sbor Smetana. V jeho stanovách byl zakotven cíl  - pěstovat umělecký sborový zpěv.

Na základě dobových kritik, které oceňovaly vysokou hlasovou kulturu pěvců, lze jen konstatovat, že tento cíl se sboru dařilo bohatě naplňovat.  V repertoáru sboru nacházíme jak díla zakladatelů české sborové tvorby Pavla Křížkovského a Bedřicha Smetany (jeho Rolnická byla dle statistiky z r. 1921 nejčastěji provozovanou skladbou), tak díla tehdy současných skladatelů. Z nich byl sbormistrovi Černému obzvláště blízký Josef Bohuslav Foerster. Jeho díla pevně zakotvila v repertoáru sboru již za jeho počátků a setrvávají v něm až do dnešních dnů. Dále byly s úspěchem provozovány skladby Vítězslava Nováka (Dvanáct bílých sokolů, Kyjov), Jaroslava Křičky, K. B Jiráka a dalších. Dosažená vysoká umělecká úroveň sboru otevřela možnost koncertních vystoupení nejen pro domácí publikum, ale i pro propagaci českého sborového zpěvu v zahraničí. PPSS koncertoval v roce 1922 v Jugoslávii, v roce 1923 mu byla udělena 3.cena na pěvecké soutěži v Amsterodamu, v roce 1924 vystupoval v Polsku,v roce 1925 ve Švýcarsku a Francii a o rok později již naposledy se sbormistrem Černým opět ve Francii. U všech zahraničních koncertů – od zde zmíněných prvních až po ty nedávné – je třeba zdůraznit, že se vždy jednalo o akce náročné organizačně i finančně a že jejich uskutečnění stálo vždy na mimořádné obětavosti členstva.

Pro činnost sboru zásadní éra sbormistra Rudolfa Černého končí vinou jeho vážného úrazu v závěru roku 1926. Rudolf Černý vybudoval ze zpočátku nepočetného sboru kvalitní těleso, které bylo svou uměleckou úrovní srovnáváno s oběma nejpřednějšími učitelskými sdruženími. Postavil základ bohatému repertoáru sboru od klasiky – připomeňme jím založenou tradici smetanovských jubilejních koncertů – až po skladby tehdejších současníků. Sbor pod jeho vedením koncertoval na mnohých místech ve vlasti a podnikl své první úspěšné zahraniční cesty.

Jako další velmi výrazná dirigentská osobnost stanul v čele sboru dřívější dirigent PSPU a pedagog Pražské konzervatoře František Spilka. Na rozdíl od svého předchůdce, jehož uměleckému cítění vyhovovaly spíše skladby lyričtějšího charakteru, rozšiřuje energický a temperamentní Spilka repertoár sboru o vysoce dramatická díla nové poválečné skladatelské generace – V.B.Aima, E.Axmana, Bláhy-Mikeše, J.Kalaše,B. Vomáčky a dalších. V této souvislosti je na místě připomenout těsnou vzájemnou provázanost pěveckých těles a sborové tvorby. Po celé meziválečné období měly české pěvecké spolky širokou členskou základnu a jejich činnost se stala nedílnou součástí hudebního života u nás. Interpretace sborových děl pěveckými tělesy se stala výrazným zdrojem inspirace pro hudební skladatele a současně silným podnětem k nové tvorbě.  Výkony nejvyspělejších sborů, mezi něž PPSS patřil, posunuly hranice interpretačních možností, na což skladatelé reagovali uplatněním nových hudebně vyjadřovacích prostředků. Meziválečné období, v jehož významné části byl sbormistrem PPSS František Spilka, bylo obdobím, kdy  vrcholil zájem kulturní veřejnosti o sborový zpěv a česká sborová literatura se obohatila mimořádnou měrou jak co do kvantity nově vzniklých skladeb, tak do jejich interpretační náročnosti. Dalšímu rozšíření repertoáru PPSS přispěl František Spilka zařazováním písní slovenských autorů a  národních písní . Sám také byl autorem řady sborových skladeb nebo jejich úprav..

Výborná hlasová  technika PPSS, kterou sbor disponoval zásluhou Rudolfa Černého, umožnila Františku Spilkovi rychlý nácvik nových skladeb a jejich prezentaci v Praze, mnoha českých a moravských městech i v zahraničí. V roce 1927 sbor koncertoval v Německu, o rok později ve Francii, Švýcarsku a Dánsku. V roce svého dvacetiletého trvání cestoval do Španělska a následující rok do Vídně. Cestou po Balkánu oslavil sbor v roce 1934 čtvrtstoletí svého trvání. Byl to nejslavnější zájezd meziválečného období činnosti sboru. V termínu 2.4. – 24.4 1934 Smetanovci navštívili Maribor, Lublaň, Záhřeb, Osijek, Bělehrad, Niš, Skopje, Sofii, Istanbul a Athény.

Jistě tehdy nikdo nepředpokládal, že to bude na dlouhá léta cesta poslední.

!!PPSS za vedení Františka Spilky zpíval při různých státních slavnostech před nejvyššími státními představiteli – T.G. Masarykem, E. Benešem, Malypetrem, Švehlou a řadou dalších. Bývala mu svěřena velmi prestižní úloha, zpívat státní hymnu při pohřbech velikánů českého národa, skladatelů Josefa Suka, Otakara Ostrčila a zejména 21. 9. 1937 při uložení rakve prezidenta T.G. Masaryka do hrobu v Lánech. Tento odstavec patří ještě do předchozího období sbormistrů Černého a Spilky (v bulletinu je přiřazen k následujícímu období).

Období 2.světové války a poválečná léta – sbormistři O.Hilmera, J. Plavec, Z. Kostka – 2.čtvrtstoletí

   K další, opět nemocí vynucené změně sbormistra, dochází na jaře 1939, kdy se vedení sboru !!ujímá prof. Oldřich Hilmera. Hilmera byl již od mládí velkým obdivovatelem dirigentského umění Františka Spilky. Právě výkony Spilkova PSPU ho vedly k rozhodnutí  stát se sbormistrem..Sám byl po několik let členem PSPU a zde získané zkušenosti pak uplatnil při vlastní práci s pražským sborem Křížkovský, jehož byl sbormistrem v letech 1921 – 1939. Prof. Hilmera přebírá sbor v těžké době pro celý národ. Přestože činnost pěveckých sborů podléhala různým omezením (zákaz některých písní, nutnost úprav textů), zakázána přímo nebyla a český zpěv se opět stal pro vděčné posluchače posilou a povzbuzením.. S tímto vědomím koncertoval sbor ve válečných letech na mnoha místech naší vlasti., například v jubilejním Smetanově roce 1944 na 27 koncertech zazněla jen Mistrova díla včetně alegorické České písně. K významným počinům tohoto období v oblasti repertoáru je třeba uvést nastudování technicky velmi obtížné Aimovy skladby Vzpoura strojů v roce 1942 a Foersterovy Písně bratra slunce uvedené na celovečerním koncertě sestaveném z Foersterových skladeb.v roce 1944. Jako národní manifestace vyznělo souborné provedení Smetanových sborů na koncertech ve Smetanově síni a v Národním divadle v  témže roce. První poválečná léta znamenají pro sbor kromě dalších problémů vyvolaných novou společenskou atmosférou i změnu sbormistra. Sbormistr prof. Hilmera umírá po delší těžké nemoci na podzim roku 1948. K dokreslení osobnosti prof. Oldřicha Hilmery je na místě uvést, že jako pedagog usiloval o rozšíření a zkvalitnění hudební výchovy na školách a po založení Pedagogické fakulty UK zde formuloval náplň výuky předmětu hudební výchova. Kniha Cesta sbormistrova, v níž shrnul své sbormistrovské zkušenosti, byla ve své době u nás jediným takto široce pojatým dílem o problematice sborového zpěvu a stále zůstává cenným dokladem jeho tehdejší úrovně.

!!Hilmerův nástupce, Prof. PhDr. Josef Plavec, Dr.Sc. byl v době, kdy se ujal řízení PPSS, sbormistrem dvou učitelských těles (PS východočeských učitelů a PS českých učitelek) a chtěl se práci s těmito sbory nadále věnovat. Proto přikročil k uplatnění nové – globální - metody v nácviku skladeb, která dávala sice možnost nastudovat v kratším čase více skladeb, ale jejich umělecká úroveň nebyla vyrovnaná a rychlé nastudování nedávalo předpoklad k jejich delšímu setrvání v repertoáru. Je však třeba zdůraznit, že sbormistr Plavec byl mimořádně pilný, pohotový a měl velmi široké hudební vzdělání. Proto se mu i přes veškerá negativa vyplývající z jeho pracovní vytíženosti podařilo obohatit repertoár sboru o řadu novinek.. Byl nejenom vynikajícím znalcem a badatelem v oboru sborové literatury, přesvědčivým řečníkem, ale také schopným skladatelem a autorem mnohých zdařilých úprav sborových skladeb. Zajímavými doklady toho jsou úprava Smetanovy České písně pro mužský sbor nebo úprava dvojsboru Odrodilec pro jediný sbor. Josef Plavec byl stejně jako jeho předchůdce Oldřich Hilmera žákem a  obdivovatelem díla J.B. Foerstera. Za svého působení nastudoval několik nových Foersterových sborů a zasloužil se o uvedení premiér skladeb dalších autorů – O. Jeremiáše, J. Křičky a dalších.

Počátkem 50.let 20. století došlo vlivem nové politické situace k velmi citelnému zásahu do celkové organizace sborového zpěvu u nás. Doba přála nově vznikajícím sborům mládežnickým a odborářským a Pěvecká obec československá jako apolitická organizace, se stala překážkou, která musela být zlikvidována. O likvidaci POČ bylo definitivně rozhodnuto v červnu 1951 s tím , že stávajícím členům bylo doporučeno, aby se zapojili do masových organizací a osvětových besed. PPS Smetana řešil tuto situaci svým zapojením do ZK ROH Státní banky československé.

!!Přetrvávající problémy spojené s častým zaneprázdněním Josefa Plavce vyústily v roce 1954 ke změně sbormistra. Stal se jím prof. Zdeněk Kostka. Ačkoliv byl profesionálním hudebníkem – klavíristou a členem Pěveckého sboru čs. rozhlasu – sbormistrovské zkušenosti získával doposud jako zastupující sbormistr při řízení PPSS. Počátečním krokem Zdeňka Kostky byla snaha o rozšíření členské základny a co nejlepší zapojení nových členů do práce v PPSS. Tomuto záměru výrazně napomohlo sloučení se sborem  Smetana Vršovice. PPSS dosáhl v období Zdeňka Kostky mimořádně vysokého počtu 92 členů. Za této situace bylo nutné kromě nácviku nových skladeb ještě znovu nastudovat vybrané skladby  z dřívějšího repertoáru. Aby bylo dosaženo vyšší hlasové kultury takto početného sboru, podařilo se Zdeňku Kostkovi získat na pozici hlasového poradce bývalého sólistu Slovenského národního divadla Romana Hübnera. Co se týká repertoáru, obnovil  Zdeněk Kostka dle svého pojetí nastudování skladeb klasického sborového repertoáru (Křížkovský, Smetana, Foerster) a samozřejmě přistoupil i k nácviku tehdejších sborových novinek (Hlobil, Fiala, Zelinka a další). Velmi vítaným obohacením repertoáru sboru se stalo uvádění skladeb starých mistrů (Palestrina, Kampanus-Vodňanský, Tomášek). Veřejná vystoupení sboru se rozšířila kromě pravidelných pražských koncertů a několika mimopražských vystoupení o povinnou účast na !!soutěžích lidové umělecké tvořivosti. Z pražských koncertů je na místě zmínit alespoň dva, při kterých sbor vzdával hold svým dřívějším sbormistrům. Náročné sborové skladby Josefa Plavce byly uvedeny na koncertě věnovaném jeho padesátým narozeninám v roce 1955 a  v roce 1957 byl uspořádán koncert ze skladeb Františka Spilky k jeho osmdesátým narozeninám. Vyvrcholením sbormistrovské činnosti Zdeňka Kostky bylo uspořádání tří pražských koncertů v jubilejní 50. sezóně trvání sboru. V zásadě úspěšný vývoj sboru  byl v té době stále více narušován vážnými neshodami mezi členstvem, vedením sboru a sbormistrem, !!které vyústily v odstoupení sbormistra Kostky právě v průběhu jubilejní sezóny . Je však třeba vyzdvihnout, že svému nástupci zanechal sbor s širokou členskou základnou, rozměrným repertoárem a díky úspěšné spolupráci s hlasovým poradcem i se stále se zvyšující hlasovou kulturou.

Prof . Vladimír Doležal sbormistrem PPSS – 3. čtvrtstoletí

!!   Profesor Vladimír Doležal se stal sbormistrem PPSS na základě konkurzního řízení. Stejně jako jeho předchůdce byl profesïonálním hudebníkem,  měl však při svém nástupu do PPSS bohaté zkušenosti, které získal jako korepetitor Pěveckého sboru českého rozhlasu, sbormistr Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého i amatérských pěveckých těles. Velkým vkladem pro práci sbormistra mu bylo studium dirigování u zakladatele a dirigenta Českých madrigalistů prof. Špidry i dřívější studium sólového zpěvu u výše zmíněného Romana Hübnera. Spolupráce PPSS a Romana Hübnera ve funkci hlasového poradce pokračovala i v éře Vladimíra Doležala a příznivě se odrazila ve sjednocení  hlasového !!projevu celého sboru   i jednotlivých hlasových skupin.

   Pedagogická činnost prof .Doležala na Pražské konzervatoři i jeho předchozí dlouholeté !!působení ve sboru Českého rozhlasu otvíralo PPSS možnosti společných koncertních vystoupení jak s rozhlasovým sborem, tak se sborem a orchestrem Pražské konzervatoře při provedení kantát a oratorií. Jako příklad je možno uvést společné nastudování Dvořákova oratoria Stabat Mater Pražským pěveckým sborem Smetana a orchestrem a sborem Pražské konzervatoře, jehož si prof. Doležal velmi cenil a bylo pro něj hlubokým životním zážitkem. Prof. Doležal se výrazně zasloužil o rozšíření repertoáru sboru. Jako tradiční a stálé zůstávaly na programech koncertů klasické sbory Smetanovy, Dvořákovy, Janáčkovy a Foersterovy, prof. Doležal sáhl však více do hudební historie k husitským a gregoriánským chorálům a vrcholným dílům renesanční polyfonie. Neméně se však věnoval i zcela současné tvorbě a to jak české, tak světové. Z našich autorů byla uváděna díla Jana Taussingera, Petra Ebena, Václava Felixe, Jiřího Válka, Vadima Petrova, Zdeňka Lukáše, Františka Šauera, Jitky Snížkové a dalších. Řada současných skladatelů sboru přímo věnovala své skladby, které pak sbor uváděl v premiéře. Za všechny je možno jmenovat  cyklus „Jaro se otvírá“ s virtuózním doprovodem houslí od Zdeňka Lukáše. Tento cyklus pěti mužských sborů vznikl v roce 1975 a na celá další léta se stal jednou z nejoblíbenějších skladeb repertoáru. Zajímavé obohacení repertoáru přineslo i spoluúčinkování ženského tria, což umožňovalo uvádět smíšená moteta, skladby starých mistrů, spirituály, skladby pro ženský trojhlas a další. V souvislosti se studiem skladeb zahraničních autorů je třeba vyzdvihnout, že skladby byly interpretovány vždy v jazyce originálu. Sbor zpíval pod vedením Vladimíra Doležala kromě latiny a italštiny také staroslověnsky, rusky, německy, francouzsky,finsky, anglicky, estonsky a dokonce i skladbu indickou.

. Kromě několika málo výjimek zpíval sbor všechny skladby na koncertech  zpaměti.

  V roce 1967 vyjel sbor po 33leté nucené přestávce do zahraničí a to na světový festival písní a tanců na britském Isle of Man. Úspěch sboru a sympatie pořadatelů a publika vůči naší zemi přinesly pozvání na další dva roky a znamenaly začátek úspěšné řady více než dvaceti zahraničních zájezdů. Sbor koncertoval v NDR, NSR, Polsku, Maďarsku,. Itálii, Švýcarsku, Francii, Anglii, Walesu, Lotyšsku a  Švédsku.  Cesty do států západní Evropy byly však kromě kladných dojmů a získávání dalších zkušeností spojeny s řadou nevyhnutelných !!organizačních těžkostí, jakými byly prohlídky na hranicích, podávání zpráv o zájezdu nebo účast dosazeného politického vedoucího zájezdu.

   Na každý zájezd měl sbor nastudovány tři celovečerní programy. Z toho byl jeden určen pro chrámové provedení, další pak byl ukázkou pouze české sborové tvorby včetně lidových písní.

   Bohatá byla rovněž koncertní činnost sboru na domácí půdě a účast na pěveckých soutěžích jak u nás, tak v zahraničí. Ze zahraničních soutěží můžeme jmenovat účast ve velšském Llangollenu a úspěšný výjezd do italské Gorizie, kde vybojoval druhé místo. Jako nedílnou součást činnosti PPSS je třeba rovněž zmínit spolupráci s rozhlasem, televizí a Krátkým filmem. V součinnosti s vydavatelstvím Panton  byla v roce 1980 natočena dlouhohrající profilová deska sboru. Dnes je tato deska již sběratelským unikátem. Je pozoruhodná hlavně tím, že v sólové skladbě „Jaro se otvírá“ spoluúčinkuje s PPS Smetana jeden z našich nejslavnějších houslových virtuózů současné doby Jaroslav Svěcený. Tehdy mu bylo necelých dvacet let a se sborem absolvoval také své první zájezdy do zahraničí.

Závěr éry prof. V. Doležala, PPSS za nových společenských podmínek po roce 1989

   Působení prof. Vladimíra Doležala jako uměleckého vedoucího PPSS v letech 1960-1992 je délkou svého trvání výjimečným jevem  v dějinách českého sborového zpěvu. Pod jeho vedením se významně rozšířil repertoár sboru a obnovila se slavná tradice zahraničních zájezdů.. Neméně významná pozornost byla kromě vlastního nácviku skladeb věnována i péči o hlasovou stránku projevu. Této oblasti se věnovali za éry Vladimíra Doležala ve funkci !!hlasových poradců nejprve Roman Hübner a poté Univ. prof.  PhDr. Jarmila Vrchotová- Pátová, CSc. Práce prof. Doležala s PPSS daleko přesahovala rámec pravidelných nácviků, koncertů, soustředění a zahraničních zájezdů. Věnoval se dále studiu sborového repertoáru, přípravě dramaturgických plánů a úpravám skladeb pro čtyřhlasý mužský sbor. Odstoupením prof Doležala z funkce sbormistra PPSS se uzavřela další z výrazných etap v činnosti sboru. Prof. Doležal byl nejenom vynikajícím umělcem, ale i člověkem, který si svým přátelským jednáním a skromností přirozeně získal úctu a respekt členů sboru.

  !! Velmi mladým nástupcem prof. Doležala se stal od roku 1992 Michael Keprt,  v té době posluchač Akademie múzických umění v Praze v oboru dirigování a skladby a absolvent mistrovských kursů ve Vídni. Od roku 1994 se vedle uměleckého vedení  PPSS ujal i řízení PSPU.

   Počátkem roku 1996 byl z iniciativy PPSS a pod vedením Michaela Keprta uskutečněn 24denní zájezd do USA. Jím vyvrcholila bohatá zájezdová činnost sboru započatá roku1922. V průběhu této historie reprezentoval PPSS český sborový zpěv ve většině evropských zemí.

Zájezdu do USA se kromě členů PPSS zúčastnilo i několik  členů PSPU. Sbor koncertoval během tohoto turné na území tří států – Kalifornie, Nevady a Utahu.. Sboru a jeho sbormistrovi se dostalo velkého uznání amerického publika. Ze skladeb českých autorů se s největším ohlasem setkal cyklus Jaro se otvírá Zdeňka Lukáše, v němž přednesl sólový houslový part Václav Polívka. Pro všechny účastníky se stalo celoživotním zážitkem setkání  se členy nejpočetnějšího sboru na světě – Mormon Tabernacle Choir se 320 zpěváky.

Zájezd do USA, při němž se uplatnila součinnost pěvců z více sborů, napomohl myšlence  !!společné práce tří tradičních pražských mužských sborů  - PPSS, PSPU a sboru Typografia jako jediného tělesa. K tomuto kroku vedla i skutečnost, že vlivem politické a ekonomické situace po roce 1989 ztratily sbory své hospodářské a finanční zázemí ve státních a odborových organizacích a spolu s tím se potýkaly s výrazným úbytkem členské základny. Sjednocení tří sborů do jediného tělesa Pražské mužské sbory umožňuje tomuto tělesu dále pokračovat v činnosti a udržovat nejlepší tradice českého sborového zpěvu přes hranici třetího tisíciletí.

K závěrečnému hodnocení významu stoleté historie PPSS se nabízí citát ze studie „Co je naším nejsvětovějším uměním?“ prof. Josefa Plavce, sbormistra PPSS v letech 1948-1954: !!„… Mělo by být jedním z úkolů, abychom si uvědomili, jaké obdivuhodné hodnoty obsahuje naše vokální kultura, že je skutečnou avantgardou na tomto poli, i že zde nejplatněji a v duchu české tradice nejosobitěji přispíváme k výbojům a všeobecným pokrokům hudby.“ Nezbývá než konstatovat, že právě PPSS byl v celé své stoleté působnosti příkladem naplňování těchto slov. Již velmi záhy po svém vzniku se zařadil mezi absolutní špičku našich mužských pěveckých sborů a setrval v ní po celou dobu svého samostatného působení. Jeho stoletá historie představuje výrazný článek v historii českého sborového zpěvu.